Našli jste v lese, nebo parku opuštěné mládě veverky? Takové mládě potřebuje vaši pomoc, jeho matka se pro něj nevrátí. Mládě seberte, vezměte domů, zahřejte a volejte na náš telefon 604660916, kde vám sdělíme, jak dále postupovat. Mládě v žádném případě neodblešujte žádnými chemickými přípravky na psy a kočky, tím by jste jej zabili! Bez porady s pracovníky stanice je ani nekrmte-neodborným krmením mláděti můžete velmi ublížit. Děkujeme.
Dění ve stanici:
Aktuálně
2019
Letos naše stanice již plně funguje.
Zatím jsme přijali 10 veverčat.
V roce 2018 jsme přijali celkem 12 veverčat - část roku byl omezen provoz stanice kvůli mému úrazu. Podařilo se odchovat a vypustit 11 veverčat.
Dění ve stanici: ARCHIV
Veveruška je nyní i na Facebooku.
Přijďte se podívat.
Spřátelené weby:
Citace z knihy „Soukromí živočichů“
Důvtipné veverky si vždy poradí
Pokud je odměnou oříšek, jsou veverky ochotny řešit prakticky jakýkoli problém. Zoologové, kteří studovali divoké veverky, jim chystali velice složité úlohy, ve kterých museli veverky překonat více než 20 překážek, aby se dostali k potravě. Každá překážka znamenala problém, který se musel vyřešit – například zatáhnout za páku, která otevírá dvířka, balancovat na tenkém drátu, rozhoupat houpačku nebo vytáhnout provázek, na kterém visel oříšek.
To, že veverka neváhá překonávat překážky, však neznamená, že je jen drzá a přitom hloupá. Veverka přijímání potravy vždy na chvilku přeruší a rozhlédne se, jestli jí nehrozí nebezpečí. Její opatrnost je instinktivní, ale její reakce jsou mnohdy založeny na rozumu. Veverka totiž průběžně zvažuje riziko, že bude napadena, a to jí pomáhá rozhodnout se, jestli má sníst kousek potravy na místě, anebo si jej raději odnést do bezpečí na strom. Výdej energie potřebné pro vynesení potravy na strom by totiž mohl být větší, než veverka pozřením sousta získá.
Zvažování šancí
V jednom pokusu byly veverkám podávány sušenky a byla sledována jejich reakce. Pokud byly dostatečně blízko stromy, které by včas poskytly útočiště, sežraly okamžitě všechny kousky, jež jim experimentátoři hodili. Pokud byla vzdálenost ke stromům delší, pozřely veverky na místě jen malé kousky (to šlo rychle), ale velké kusy si vzaly s sebou na stromy. Analýza tohoto chování ukázala, že veverky zvažovali riziko napadení ve srovnání s prospěchem z okamžitého pohlcení veškeré potravy najednou.
Zajímavosti ze života našich veverek:
Veverky, obzvláště jejich mláďata opuštěná rodiči a odchovaná člověkem jsou velmi hravá a přítulná zvířátka. Nejen, že si vytvoří silnou vazbu na svého „náhradního rodiče“ a toho perfektně odlišují od cizích lidí, ale to i po velmi dlouhé době, kdy svého adoptivního rodiče nevidí.
Například „naše“ Lucinka (samice s vážně poškozeným zrakem) od začátku, co k nám přišla s námi odmítala jakkoli kamarádit i přes naší velkou snahu navázat s ní kontakt. Pokud za ní ale přijeli na návštěvu lidé, kteří ji tzv. vypiplali - odchovali, dokazovala jim okamžitě velkou přízeň a důvěru a bylo zcela jasné, že je ihned poznala. Obzvláště ke své majitelce, která se jí v době jejího odchovu nejvíce věnovala, má i nadále silný citový vztah. A to i přes to, že u nás žije již bezmála 3 roku, denně ji krmíme a obstaráváme. Cestu si k nám však dosud nenašla, chová se k nám velmi nedůvěřivě a pro kousnutí nejde daleko.
Šulinka (osmiletá samice bez levé zadní končetiny) má takto silnou citovou vazbu na nás, možná proto, že k nám přišla ještě v době, kdy se musela dokojovat (cca 2 měsíce věku). Šulda byla úplně první veverka, kterou jsme dostali do péče (v roce 2001) a od počátku jsme jí věnovali mnoho času. Například zpočátku nebyla schopná usnout jinak, než v naší dlani za neustálého hlazení, teprve když tvrdě usnula, bylo možné jí opatrně přenést do hnízda v bytové voliéře. Jako mládě si velmi ráda hrála s plyšovými hračkami a občas si na to vzpomene i dnes v pokročilém věku. Tato hra spočívala v tom, že z větve ve voliéře skočila na plyšáka (nejraději měla červenou, asi 30 cm velkou berušku)chytila ho všemi čtyřmi nožičkami, překulila se na záda a plyšáka vytáhla na své bříško, pak ho kousala a škrábala nožičkami jako kotě, které si hraje s míčkem. Bylo velmi zajímavé ji při této hře pozorovat. Stejným způsobem si hrála i s lidskou rukou, nikdy však při této hře nekousla nikoho do krve.
Takovou chuť do hry jsem už nikdy u žádného jiného hlodavce (králík, křeček, morče, potkan, apod.) nepozorovala.
© Záchranná stanice Veveruška | foto: Tadeáš Skopal | design & powered by Maggy