Záchranná stanice veverky obecné Veveruška

Dění ve stanici:
Archiv

První týden v srpnu nás velmi nečekaně opustila veverka Babulka. Tato nezapomenutelná veverčí dáma s námi žila bezmála 4 roky a bude nám moc chybět. Jak se do stanice dostala si můžete přečíst v sekci Naše veverky, kde bude bohužel její jméno už navždy označeno čenou barvou- jako jména všech veverek, které už s námi nejsou. Babulka by si ale zasloužila barvu žltutou, zlatou, prostě sluníčkovou. Protože právě taková byla-sluníčková. Celé 4 roky žila v bytové voliéře, kvůli svému vysokému věku, aby měla standartní teplotu prostou výkyvů počasí. Po tuto dobu jsme k ní na různá období dávali zdravotně oslabená mláďata a problémové jedince. Babíška je vždy přijala s klidem sobě vlastním a opečovávala je jako by byla její. Rok žila s Babčou ve voliéře epileptička Šíša, která byla velmi temperamentní a svá. I s ní si Babulka dokázala vybudovat silný vztah a vzájemně na sebe velmi přilnuly. Po smrti Šíšuly jsme k Babče dali půlročního samečka Gustíka, který má vážné problémy s motorikou po těžkém otřesu mozku. Gustík po boku Babuly velmi ožil, začal si hrát a jeho zdravotní stav šel velmi prudce k lepšímu.V počátcích jeho umístění k Babule bylo fascinující pozorovat, jak se stará veverka dokáže starat o téměř dospělého samce který se chová jako dvouměsíční mládě. Vypisovat zde jak jej myla, loupala mu tvrdé vlašské ořechy a zachumlávala ho do fleesové šály by vydalo na celou knihu. V každém případě dala Gustíkovi to nejvíc, co mohla-lásku, něhu a péči matky o kterou ve velmi ranném věku přišel.

Babulka byla do poslední chvíle ve výborné kondici a ještě den před smrtí si hrála s Gustíkem na honěnou kolem mohutného kmene ve voliéře. Druhý den ráno jsem ji našla stočenou do klubíčka spát navždy vedla budky. Babíša byla povahově vemi podobná naší první veverce Šuldě, která také ve vysokém věku "adoptovala" retardovené mládě. Stějně jako Šulda zůstane i Babča navždy v našich srdcích jako naše suníčko.

V letošním roce bylo do stanice přijato 22 mláďat. 17 se podařilo úspěšně odchovat a většina již běhá na svobodě. Zbývající mláďata se dostala do stanice v takovém stavu, že ani při nejvyšší snaze jsme jim už nedoázali pomoci. Nejsmutnější je případ samečka Broučka, který v Dobříši spadl na jedoucí auto. Tento něžný a velmi trpělivý sameček trpěl bohuže postúrazovu epiepsií. Záchvaty u něj sice nebyly nijak časté, ale jeho celkový zdravotní stav by tak špatný, že jsme se jej nakonec rozhodli uspat. Rozhodnutí to nebylo vůbec jednoduché, protože Brouček byl velký bojovník a všechny své obtížné stavy zvládal až neuvěřitelně dobře. V současných vedrech ale začal mít potíže s dýcháním, navíc mu ochrntula přední nožka a přidal se silný tik v oku. Proto jsme se nakonec rozhodli ukončit jeho trápení. Za velký úspěch považujeme odchov samičky z paterčat z Hradišťka. Mládata přišla o matku v 10ti dnech života a do stanice se dostala živá už pouze 4 z nich a to v tak zoufalém stavu, že naděje na jejich úspěšný odchov byla v podstatě nulová. Samička Skřítek přišla z těchto mláďat jako první, následující den z hnízda vypadly zbývající 4. Tato mláďata byla v hnízdě bez matky zřejmě velmi dlouho, což lze usoudit z jejich naprosté vyhublosti, vyčerpání a podchlazení. Skříťa měla velké štěstí že vypada o den dříve a i když byla velmi potlučená a slabá, přežila. Přerazila si ale páden čelist a její odchov byl velmi náročný. Ostatní 3 mláďata zemřela krátce po přijetí do stanice. Poslední sameček se držel 10dní, poté ale uhynul na srdeční selhání v bouřce. Skříťulka zde bohužel bude muset zůstat jako trvalý handicap, její zuby po úrazu nedoléhají na sebe, neobrušují se a velmi rychle přerůstají.

Vánoční pohlednice

2.10.2010

I tento rok si můžete objednat vánoční pohlednice s fotografiemi našich veverek.

Jsou pro vás připraveny na:

Moc děkujeme.

14.8.2010

Zatím jsme v tomto roce přijali 39 mláďat. Z nich byla velká část cca 85% úspěšně odchována a i vypuštěna. Letos jsme vypouštěli na 3 lokality v okolí Slap a Nového Knína. Některá z vypuštěných mláďat byla opakovaně spatřena. Sameček Filip stále navštěvuje krmítka a hnízdí u domu. Posledním přijatým mládětem je sameček Šotek, kterému byly v době nálezu (místo Černošice) pouhé 2 dny. U takto malých mláďat je velmi malá šance na odchov. Všichni moc doufáme, že Šotek přežije. Narodil se 1.8.2010 a zatím žije.

15.6.2010

V roce 2010 bylo zatím do stanice přijato 26 mláďat, většinu se podařilo úspěšně odchovat a začátkem června bylo vypouštěno prvních 9 mláďat na svobodu. 6 mláďat bylo vypuštěno asi 3km od stanice ve Slapském lese. Místo je vybaveno budkami a krmítkem, které je veverkami pravidelně navštěvováno. Na stejném místě byly vypuštěni i plchové, kteří byli do stanice přijati loni v létě. Minimálně jeden z plchů se ubytoval v jedné z budek, což se nám podařilo vyfotit-viz. fotografie. 3 veverčata-Filip, Bambulka a Jaroušek byly vypuštěny v areálu stanice a pravidelně navštěvují krmítko. Bambulka zatím bydlí v budce na smrku u domu.

Šperky pro veverky

1.6.2010

V neděli 13. 6. 2010 se ve Stáji Valento koná prodejní výstava Šperky pro veverky, z níž 50% z výtěžku poputuje na podporu naší stanice.
Výstava začíná od 10:00 a končit bude kolem 17:00.
Spojení: busem 361 nebo 390 ze Smíchovského nádraží, o víkendu jezdí každou hodinu.
Adresa: Stáj Valento
Slapy nad Vltavou 4
Praha Západ

Děkujeme za vaši podporu a těšíme se na vás.

Bambulka, Holčička a Filípek

25.5.2010

Přidali jsme nové fotografie letošních veverčátek.

Kryštůfek poprvé v nové voliéře

13.4.2010

Dnes jsme Kryštofa poprvé pustili do nové voliéry. Nejprve byl velmi rozpačitý, v pohybech nejistý, ale po pár minutách bylo vidět jeho obrovské nadšení z možnosti pořádně se proběhnout.
Fotografie najdete ve Fotogalerii.

Voliéra pro Kryštůfka

18.4.2010

Voliéra pro Kryštůfka je na světě.
Stavba této speciální voléry byla pro naši stanici velmi potřebná, až nezbytná a proto tímto velmi děkuji všem aktivním členům klubu Zvíře v nouzi a Veverkomyšího klubu za jejich pomoc a svému příteli, který voléru postavil. Jmenovitě také děkuji velmi Janině za materiální pomoc ve formě krmení a komponentů k výrobě šperků do veverčího obchůdku!!!Bez pomoci vás všech by "moje veverčí dítě" nemohlo již tuto středu dostat krásný nový domov, ve kterém se konečně bude moci pořádně vyřádit.
Fotografie najdete ve Fotogalerii v Zařízení pro veverky.

První letošní veverčátka

28.3.2010

Přijali jsme první letošní veverčátka - sourozence z Hradišťka u Štěchovic - zrzečka Filípka a holčičku Jeničku.
Fotografie najdete ve Fotogalerii.

Akce pro veverku
15.1.2010

Dnes 15.01.2010 byla na stránkách www.fler.cz zahájena dobročinná akce Pro veverku.
Tvůrci z těchto stránek věnovali na tuto akci svoje výrobky, jejichž výtěžek (v případě prodeje) získá náš útulek. Konkrétní výrobky, jejichž nákupem nám můžete pomoci, naleznete zde:

Akce potrvá do konce dubna 2010

Velikonoční veverčí pohlednice

Velikonoce se blíží a my jsme si pro vás dovolili připravit velikonoční veverčí pohlednice, jejichž zakoupením přispějete na provoz naší stanice.

Pohlednice si můžete objednat na:

Děkujeme.

30.9.2009 - Novinky od veverek ...

Maličkej byl na jaře znovu vyšetřen, vyšetření neprokázalo již žádné zrakové postižení, které by bránilo vypuštění. Sameček byl vypuštěn v červnu. Přibližně dva měsíce se držel na pozemku stanice a bydlel ve vypouštěcí budce, pak se pomalu přestěhoval do blízkého lesa.
Chlupáček byl rovněž na jaře vypuštěn, přez zimu velmi vyrostl a zesílil, takže jeho vypuštění již nic nebránilo.

Lucinka porodila na jaře 2009 3mláďata-otcem byl Jeníček ( Vypuštěn spolu s Chlupáčem, Zrzkem a Pištou). Sameček a samička byli zcela zdraví a byli vypuštěni v srpnu. Sameček Bertík má vadu oka a zůstává zde jako trvalý handicap.

Do naší stanice bylo v roce 2009 přijato celkem 43mláďat, nadále zde nebudeme z časových důvodů vypisovat všechna. Uvedena již budou pouze jména a příběhy veverek, které není možné vypustit, nebo je jejich příběh něčím zvláštní. V srpnu jsme do stanice přijali také 3 mláďata Plcha Velkého, všechna se podařilo odchovat, zatím zimují u nás, vypuštěna budou na jaře příštího roku.

22.8.09. - SPOUSTY VEVERČAT ......

V posledních měsících jsme neměli vůbec čas na aktualizaci stránek, jak veverčích, tak koňských.V jarních a letních měsících probíhá v naší stáji mnoho aktivit (závody, letní soustředění členů, noční představení atd...), které nás naplno zaměstnávají. Z časových důvodů jsme se rozhodli, že nebudeme nadále psát o jednotlivých přijatých veverkách. Letos jich prozatím prošlo naší stanicí okolo 40. V sekci "naše veverky" tedy budeme zmiňovat pouze zvláštní případy, handicapované jedince apod. Mláďata, která se v naší stáji zdrží jen krátkodobě (jsou zdravá a brzy vypuštěna), není dle našeho názoru nutné popisovat.

Za poslední 3 měsíce jsme přijali okolo 20 mláďat, většina z nich se podařilo odchovat, některá již byla vypuštěna na svobodu. Mláďata přicházela většinou ve věku 4 - 8 týdnů z celé ČR, nejčastěji po bouřkách a vichřicích. Začátkem června se naše stanice potýkala se zákeřnou kokcidiózou a to i přes to, že byla všechna mláďata před přesunem do voliér přeléčena. 4 mláďata bohužel podlehla. Dalším mládětem, které nemělo štěstí byl sameček z Dobříše. Tento veverčáček měl na sob takové množství klíšťat, že jej celého pokrývala v souvislém povrchu! Sameček i přes veškerou snahu zemřel pár hodin po přijetí do stanice. Několik mláďat bylo k nám přijato ve velmi špatném stavu - silně podchlazená, podvyživená nebo s těžkými úrazy. Většinou jsme je díky obětavosti našeho veterináře, který je u nás denně, vyléčili. Zcela vyhráno ještě nemají 2 mláďata, která mají chronický zánět žaludku. Jsou to sameček Pinďa a holčička Amálka, o jejich záchranu bojujeme už 2 měsíce.

Letošní rok již bylo z naší stanice vypuštěno na svobodu okolo 25 veverek, některé z nich při procházkách v okolních lesích pravidelně potkáváme, což nás moc těší. Je vidět, že si v přírodě dokázala poradit. Vypuštěna byla minulý týden i dvě naše narozená mláďata (matka slepá Lucinka). Třetí sameček zde zůstává jako trvalý handicap - vada oka. Posledním přírůstkem (18.8.09) jsou 3 mláďata plcha velkého. Tyto úžasná zvířátka - v dospělosti podobná veverce - nám přivezli zdejší chataři i s kusem velkého kmene, ve kterém hnízdila. Jejich matka skončila pod koly auta a osiřelá mláďata, ještě slepá, bylo nutné zaopatřit. Plchům se zatím daří velice dobře, rychle rostou, oči se jim již otevřely a začínají již přijímat pevnou stravu. Celkem je u nás nyní v péči 17 veverek, z toho 11 trvale hendikepovaných a 6 připravených k vypuštění.Většina z trvale hendikepovaných již byla adoptována - mají patrona, který přispívá na jejich výživu. K adopci jsou volná 4 mláďata - samička Šíša (slepá na jedno oko), Amálka a Pinďa - chronický zánět žaludku a sameček Brůča. Tohoto rezavého veverčáka jsme v červnu vypustili. Asi 2 dny se potuloval po okolí, pak se vrátil a choval se tak krotce, že jsme se rozhodli vrátit jej zpět do voliéry. Zcela bez problémů se nechal chytit do ruky, lezl nám po nohou a neustále se snažil nalézt vchod do voliéry. Zajímavé je, že než jsme ho vypustili, choval se ve voliéře zcela normálně - byl plachý jako ostatní veverky. Brůča i nadále zůstává zcela krotký, nechá na sebe sahat, bere si jídlo z ruky, takže o jeho vypuštění již neuvažujeme.

15.5.09. - NOVINKY....

K dnešnímu dni je v naší stanici 18 mláďat, příjem se momentálně trochu zpomalil. Jako poslední byl přijat sameček z Prahy Brůča s otřesem mozku. Jeho stav se pomalu lepší a zdá se, že se zcela uzdraví, i přes to, že zatím v důsledku otoku mozku špatně vidí. I stav samce Pupíka se výrazně zlepšil, těžký zápal plic jsme úspěšně vyléčili. Většina letos přijatých mláďat je bez trvalého handicapu a budou tedy ještě letos moci odejít na svobodu. Jediná samička Světluška, zvaná Brambůrka má trvalý handicap- zlomený ocásek a bude tedy i nadále žít v naší stanici. Zlomenina sice již srostla, ale dvě třetiny ocasu jsou ochrnuté. Samečkovi Pupíkovi z Jindřichova Hradce zatím rostou křivě spodní zuby, ale to se růstem může ještě srovnat. Letos se nám zatím daří odchovávat mláďata mnohem úspěšněji, než v loňském roce, uhynulo pouze jedno mládě - sameček z Prahy, který měl velký hematom na plíci, který následně praskl.

Tento týden jsme dokončili stavbu dalšího vypouštěcího tunelu, tentokrát vede z trojúhelníkové voliéry za domem. Jeho délka je cca 6 metrů a ústí do kmenové budky na staré švestce. Tato budka má odklápěcí střechu, kterou budou moci tři dospělí samci (Pišta, Jeník a Chlupáč) pohodlně odejít do blízkého lesa.Jejich vypuštění plánujeme na příští týden.

Samec Maličkej, kterého jsme 1.5.09 vypustili společně se Zrzečkem se u nás stále drží. Přebývá ve vypouštěcí budce na smrku u domu a nikam se příliš nevzdaluje. Nejvíce času tráví pobíháním po voliérách, hlavně u Lucinky. Zrzeček se tu držel asi dva dny a pak se přestěhoval do smíšeného lesa hned za našim pozemkem, kde ho celkem pravidelně vídáme. Dokonce jsem ho už viděla i ve společnosti cizí drobné rezavé samičky, takže se asi nemá vůbec špatně.

Při podrobnějším pohledu do Lucinčina hnízda, jsme zjistili, že se jí nenarodila pouze dvě mláďata, jak jsme původně mysleli, ale tři!!! Vypadá to, že dvě mláďata jsou tmavá a jedno světlé, už se pomalu začínají osrsťovat a hodně vyrostli. Lucinka se o ně vzorně stará. V prvních dvou týdnech hnízdo téměř neopouštěla, nyní už si občas dopřeje chvíli odpočinku a proběhne se po voliéře. Pokaždé, než hnízdo opustí, mláďata pečlivě přikryje výstelkou hnízda, aby jim nebyla zima a byla chráněná před případnými vetřelci. Je vidět, že ani u slepé samice chované celý život v zajetí se přirozené instinkty nevytrácí...

4.5.09. - CO JE NOVÉHO....

Stále nám přibývají nová veverčata, nejčastěji o víkendech, kdy lidé více chodí na procházky a osiřelá mláďata nacházejí. K dnešnímu dni jich zde pobývá již 16 a dvě narozená od Lucinky. Všem veverčátkům se daří dobře a rostou jako z vody. Čtyři nejstarší ( Jonáše, Zuzku, Kaštánka a Raplíka) jsme již včera přemístili do velké venkovní voliéry na domě.

Z této voliéry odešli 1.5. 09 na svobodu dva samci, kteří zde bydleli přes zimu- Zrzek a Maličkej. Maličkému se jeho zhoršený zrak zcela zpravil, což jsme si ověřili jak jeho bedlivým sledováním, tak veterinárním vyšetřením. Proto i on mohl nakonec opustit svoji voliéru.Oba kluci se zatím nikam daleko odsud nehrnou. Stále se pohybují v okolí našeho domu, na vysokých smrcích, kde mají vše co potřebují. Pro jejich pohodlí a pomoc do začátku, zde mají krmítka, napáječky i budky na spaní. Maličkej zatím stále přespává ve vypouštěcí budce propojené tunelem s jeho bývalou voliérou Do této budky měli oba kluci přístup tunelem již pár dní před vypuštěním a za tu dobu si v ní vystavěli hnízdo z větviček, sena a hadříků. Přesto, že má nyní Maličkej k dispozici i další budku na vedlejším stromě, nově zbudované hnízdo v této budce se mu zatím opustit nechce. Přece jen se při jeho stavbě dost nadřel.

V každém případě je tento způsob vypouštění veverek na svobodu mnohem šetrnější a bezpečnější, než jejich pracné odchyty a vypouštění z přepravek na pro ně neznámém místě. Prostě se otevřou dvířka budky a veverka může odejít, kdy chce... A může samozřejmě zůstat jak dlouho chce. Fotky z vypouštění najdete ve fotogalerii.

26.4.09. - NEJLEPŠÍ NOVINKA

Dnes ráno se nám narodila 2 malá veverčátka. Šťastnou maminkou je handicapovaná slepá samice Lucinka a otcem je buď Jeníček nebo Pišta. Už několik dní jsme si mysleli, že Lucinka je březí, ale stoprocentně jistí jsme si nebyli. Mláďata objevil v jejím nově postaveném hnízdě Tadeáš, když šel Lucinku fotit. Máme z nich obrovskou radost a doufáme, že Lucinka svoji novou roli maminky dobře zvládne.

12.4.09. - NOVÉ VEVERČÍ PROSTORY:

S jarem k nám začala přicházet první letošní mláďata a také začalo budování...

Nejprve jsme zpřístupnili Zubíkovi voliéru sousedící s jeho, kterou dříve obývala sova. Voliéra je vysoká 3 metry, velmi prostorná a vybavená mnoha kmeny na šplhání. Zubík se do ní pohodlně dostane dvířky ze své dosavadní voliéry. Pár dní mu sice trvalo, než se odvážil nové prostory prozkoumat, ale nyní už spokojeně pobíhá po obou voliérách. Dále jsme postavili další část veverčího "metra". Tentokrát nový tunel vede z velké voliéry (na domě) přímo do budky na stromě. Budka visící na obrovské Douglasce má kromě vstupu do tunelu ještě jedna dvířka, která vedou na svobodu. Právě tato dvířka asi za měsíc otevřeme a dva nejstarší veveřáčci Zrzek a Maličkej jimi budou moci odejít vstříc novému životu v okolních lesích. Maličkému se zrak viditelně zlepšil a zdá se, že nic nebrání tomu, aby byl vypuštěn. Čeká nás ještě stavba obdobného tunelu, který povede z trojúhelníkové voliéry na nejbližší švestku. Tímto tunelem zase poputují na svobodu mladší samci Pišta, Jeníček a Chlupáč. Jejich vypuštění plánujeme na květen.

Do dvojvoliéry, kde bydlí zatím Zubík sám se budou brzy stěhovat kluci z domácí voliéry Pucík a Srdíčko. Srdíčka ještě čeká vyšetření srdce, abychom zjistili, zda se jeho stav nezlepšil natolik, aby mohl i on odejít na svobodu. Doufejme, že si Pucík a Srdíčko budou se Zubíkem rozumět a budou moci žít pohromadě. Obecně se všechny naše veverky snášejí velice dobře a nemají mezi sebou žádné rozbroje. Dokonce ani 3 mladší samci, kteří chodí do voliéry ke slepé Lucince se nervou ani v době námluv. Pišta s Chlupáčem nechávají nejsilnějšímu Jeníčkovi více prostoru ve voliéře u Lucky, ale ve své voliéře spí všichni tři v jedné budce a žerou ze stejné misky současně. I lehce problémový sameček Maličkej žije poklidně se stejně starým Zrzkem bez konfliktů. A to mají Lucku těsně vedle sebe. Máme tu zkrátka samé hodné veverky....

4.1.09. - PÁR NOVINEK:

Od chvíle, co jsme veverkám zpřístupnili tzv. Veverčí metro se jejich denní rituály hodně změnily. V současné době mohou tunely využívat 3 samci (Pišta, Jeník a Chlupáč), kteří se jimi mohou pohodlně dostat ke slepé samici Lucince. Každé ráno se tito 3 veveřáci střídají na návštěvě v Lucčině voliéře a zjišťují, zda nemá náhodou něco lepšího k jídlu. Nejprve prošmejdí celou voliéru, pak ukradnou pár šišek nebo oříšků, které s buď odnesou do tunelu nebo ji zbaští přímo u Lucky. Lucinka tou dobou většinou ještě spí v budce s dokonale ucpaným vchodem. Schopnost neprodyšně uzavřít vstup do doupěte mají většinou samičky. Dělají to proto, aby jim do pelíšku nefoukalo. U Lucky mám dojem, že důvod je, aby jí veverčí puberťáci nerušili svým šmejděním. Jinak ale proti jejich návštěvám nijak neprotestuje. Naopak se zdá, že si pozornost tolika potencionálních nápadníků velice užívá.

V druhé části velké voliéry bydlí dva starší samci (Maličkej a Zrzek). I oni se o Lucku velmi zajímají a přes pletivo živě komunikují. Pokud tedy bude Lucinka chtít, mohli bychom se na jaře dočkat mláďat.

Ve své nové voliéře se už dobře zabydlel sameček Zubík. Máme za sebou i jeho první odchyt s použitím uzavíratelné budky a velmi se nám tento způsob osvědčil. Zubíka jsme jednoduše uzavřením dvířek v budce uzavřeli a pak opatrně přehnali do přepravky. Z té jsme ho pohodlně vyndali, ošetřili mu zuby a zase pustili do voliéry. Vše proběhlo zcela hladce a bez stresu. Přesně tak, jak jsme potřebovali.

Všechny naše veverky se nyní zahalili do krásných zimních kožíšků s husto srstí a štětičkama na uších. Nejraději si buď pochutnávají na jedlých kaštanech, kokosu, ale prioritou stále zůstávají čerstvé smrkové šišky. Vždy, když jim přineseme z lesa nové, nadšeně se na ně vrhnou a za chvíli pokryjí zem voliéry šupinami a požerky. Také ztrouchnivělé dřevo jim spolehlivě udělá radost. Sledovat je, jak nadšeně běhají tunely sem a tam je opravdu úžasný zážitek........

28.10.08. - METRO PRO VEVERKY :

Ve středu 22. 10. jsme dostavěli 1. část vzdušného tunelu, který propojil naší novou trojúhelníkovou voliéru s menší voliérkou na domě. Ve čtvrtek ráno, už všech pět veverčáků, obývajících novou voliéru – Pištík, Maličkej, Zrzek, Jeníček a Chlupáč, prozkoumávali, kam nový tunel vede a hopsalo po menší voliérce. V pátek dokončil Tadeáš i druhou část tunelu, propojující voliérku na domě s velkou voliérou, kterou momentálně obývá jen slepá samice Lucinka. Celé propojení si můžete prohlédnout ve fotogalerii – sekce zařízení pro veverky. V neděli, během dne, jsme tunely přestěhovali samce Maličkého, který poslední dobou velmi vyzrál a začal ostatní, mladší samečky honit a zlobit. Postupným uzavíráním tunelů jsme Mňouse nasměrovali do velké voliéry k Lucince. Z počátku se Lucka s Maličkým docela kamarádili, pak ale Mrňous začal Lucku honit a vysloužil si pár pořádných pohlavků. Na noc se uložil do jednoho, z košíků, budku, kterou jsme mu do nového domova nainstalovali, zcela ignoroval. V neděli ráno, jsem zjistila, že obsadil budku Lucince a ta se krčila v dutém kmeni. Maličkej je opravdu dominantní samec, což ukázal už při společném soužití s mladšími veverčáky. Proto jsme se rozhodli, nechat ho pár dní, než se v této voliéře zabydlí a ubytuje v nové budce, od Lucky oddělit. Velká voliéra to umožňuje, je rozdělená na dvě části, stačí mezi nimi jen zavřít dveře. Aby Maličkému nebylo smutno, poslali jsme k němu tunely jeho kamaráda Zrzečka. Tito dva samci jsou stejně staří a žádné rozmíšky mezi sebou nemají, dokonce spávají ve stejné budce.

V každém případě je toto propojení tunely velice výhodné. Jednak umožňuje veverkám mnohem více pohybu a zábavy a nám usnadní přesuny veverek tam, kam potřebujeme, aniž bychom je stresovali chytáním. Stejným způsobem budeme na jaře veverky i vypouštět na svobodu. Hektarový les na našem pozemku a na něj navazující další smíšený les o rozloze cca 15 hektarů, by měl zvířatům poskytnout dostatek prostoru pro hledání nových teritorií. Pokud by jim tyto lesy nestačily, dělí je od dalšího putování jen jedna silnice. Za ní se nacházejí rozlehlé slapské lesy, jež vedou od Štěchovic až k Novému Knínu.

Jakékoli odchyty plaché veverčáky neuvěřitelně stresují a mohou vést až k tragickému konci, jako v případě Bubáka. Tento půlroční sameček uhynul na infarkt, při odchytu, kvůli zdravotní prohlídce. Jeho náhlé úmrtí bylo pro nás tak šokující a alarmující, že jsme se rozhodli neriskovat životy ostatních veverek, není-li to nezbytně nutné. Odchytit plachou a neuvěřitelně mrštnou veverku ve voliéře vysoké 2-3metry s množstvím úkrytů a pletivem po kterém zběsile lítá, trvá i za pomoci podběráku mnohdy velmi dlouho. Veverka při tom zažívá obrovskou paniku a strach o svůj život. Když pak člověk uhoněné zvíře konečně chytí a sevře v rukou, je to pro ně takový šok, že může i uhynout, jak se stalo právě u Bubáčka. Toto riziko tunely zcela eliminují. Z každé naší voliéry povede jeden tunel na nejbližší strom, ze kterého veverka bude moci putovat dál do lesa, vstříc svobodě.

Podobný systém pro odchyt jsme použili i v další voliéře, stojící u stájí. Tuto voliéru obývala Poštolka, kterou jsme loni předali do ZS Makov. Voliéra má rozměry 140x170x260 cm. Ubytujeme do ní samce Zubíka s jeho kamarádem Venouškem. Venda je poslední, letos přijaté mládě, které mělo vážné zdravotní potíže-otok mozku po pádu ze stromu. I přes svůj vážný stav, sameček přežil, ale zůstává mu zatím poškozený zrak. Ještě není jasné, zda i toto postižení odezní, nebo bude mládě handicapované trvale. To nám ukáže až čas. Zubík a Venda spolu nyní bydlí ve velké kleci uvnitř domu, v nevytápěné místnosti. Venoušek byl prozatím moc malý a nemocný, aby se stěhoval ven a Zubík je v kleci právě kvůli jeho velice pracným odchytům ve venkovní voliéře. Tohoto samce je nutné každé 3 týdny chytit a zkrátit mu jeho přerůstající zuby, aby mohl přijímat potravu. Proto jsme speciálně pro něho upravili „ poštolčí“ voliéru tak, aby jeho odchyt byl co nejjednodušší. Vyrobili jsme mu budku ve tvaru obdélníku, která má dva vstupy uzavíratelné na dálku pomocí posuvných dvířek, stejně jako u tunelů. Doufáme, že takto bude možné, chytat Zubíka bez honění, jen spuštěním dvířek budky, až v ní bude odpočívat. Venoušek i Zubík se do této voliéry budou stěhovat v nejbližších dnech, bude li slušné počasí. Zubík byl venku zvyklý, doma je asi měsíc, Venda se bude muset postupně otužovat, zpočátku bude trávit venku jen dny a na noc jej vždy přeneseme domů.

K dobrému se obrací i stav záhadné dospělé samice Babulky, která je u nás od září. Nyní je už jasné, že tato samice žila s lidmi. Po přeléčení antibiotiky, se jí udělalo lépe, není už tolik ospalá a unavená, ale stále na sebe nechá ochotně sahat, vůbec se lidí nebojí. Dává sice najevo, že nejraději se kamarádí se mnou, ale v případě nutnosti jí může vzít do ruky i Tadeáš a Vlaďka. Kdyby byla Babča z volné přírody, chovala by se jistě úplně jinak. Dle své vizáže je Babulka už opravdu v pokročilém věku, její tváře i vousy jsou úplně šedé, zrak jí příliš neslouží a i na zubech je vidět, že už toho mají hodně za sebou. Přes to se samička za těch pár týdnů, co je u nás hodně „sebrala“. Srst se jí začala krásně lesknout, narostly jí nádherné štětičky na uších a zdaleka už není tak apatická a spavá. Začátkem října jsme jí přemístili z klece do prosklené bytové voliéry, ke dvěma handicapovaným mladým samcům, Puckovi a Srdíčkovi. Babulka jim hned na začátku jasně vysvětlila, že už je příliš stará, na jejich laškování, ale jinak se všichni tři snáší dobře. Ve voliéře Babča velmi pookřála, mnohem lépe žere, více se hýbe, v kleci skoro pořád spala, poslední dny si dokonce i občas hraje s trouchnivým dřevem a plyšákem.

Moc by nás zajímalo, odkud tato veverčí dáma pochází a co se jí stalo, že byla v tak žalostném stavu. Nejpravděpodobnější je, že utekla svému majiteli a pobyt ve volné přírodě v chladném počasí, jí příliš neprospěl. Když k nám přišla, byla absolutně apatická, měla zápal plic a vůbec nežrala. Hlavní je, že už je Babulce mnohem lépe a v nové voliéře se jí líbí, i přes to, že ji sdílí se dvěma veverčími puberťáky. Svojí mírumilovnou povahou mi tato veverka velmi připomíná naší milovanou Šulinku, která zemřela letos na jaře.

Celkově nebyl letošní rok pro veverky příliš příznivý. Nejprve, nás opustila brzy z jara Šulda, na podzim ji následoval její partner Kulíšek. Mnoho mláďat, která jsme přijali, mělo vážné zdravotní potíže, které se jim staly osudnými. Jistou roli v tom jistě hraje i málo informací a zkušeností, které člověk nasbírá až dlouholetou praxí jakou má třeba pan Krátký. Ale ani jemu se prý nedařilo tak, jako v jiných letech. Paní Mojžíšová, která také letos založila veverčí záchrannou stanici, měla při odchovech mláďat větší štěstí, než my. Podařilo se jí prý odchovat všechna mláďata, která přijala, ale i ona utrpěla na jaře velkou ztrátu. Nejprve ji navždy opustila domácí veverka Kylie a poté i slavná a zasloužilá veverčí dáma Pinky, hrdinka knihy Veveřácká kronika.

Nezbývá, než doufat, že příští rok nám všem, veverčím “ochráncům“ bude štěstí více přát…

2.10.08. - KULÍŠEK ODEŠEL DO "VEVERČÍHO NEBE":

Víkend 28. a 28..9. byl v naší stanici velmi smutný. Sameček Kulíšek, který u nás žil téměř 5 let náhle a nečekaně zemřel. Jeho odchod pro nás byl a je velkou záhadou. Kulíšek byl, i přes své postižení, velmi vitální a veselý veverčák a nikdy, za celých 5 let, nebyl nemocný. Jediná doba, kdy jsem o něj měla opravdu obavy, bylo letos na jaře po smrti Šulinky - jeho partnerky. V té době byl Kulda velmi nešťastný a bezradný (jak už jsme psali v článku "Kulíškův šťastný den")Jeho smutek ale rozptýlil příchod jarních mláďat, mezi nimiž byl Kulíšek opravdu ve svém živlu. Celé jaro i léto s nimi dováděl ve velké venkovní voliéře a zdálo se, že na Šuldu již zapomněl. Ještě v pátek 26.9. hupkal svým typickým způsobem ve voliéře, přišel si pro oříšek a zdálo se, že je zcela v pořádku. V sobotu, i přes to, že bylo hezké počasí jsem ho ve voliéře vůbec hupkat neviděla. Nepřikládala jsem tomu zvláštní důraz, Kulda si někdy celý den rád pospal v budce a vylezl jen brzy ráno na jídlo. Když jsem ho nepotkala ani v neděli ráno, bylo mi jasné, že není něco v pořádku. Začala jsem tedy prohlížet budky a Kulíška našla. Spal stočený do Klubíčka v jeho oblíbené budce. Když jsem se ho dotkla, bylo mi ihned jasné, že již se nikdy neprobudí. Pocity, které jsem v tu chvíli měla ani není třeba popisovat. Zná je asi každý, kdo někdy ztratil zvíře, které miloval s nímž žil dlouho. Ty pocity se ani slovy vyjádřit nedají. Proč Kulíšek tak náhle odešel nevím a už se to ani nedovím, pitvu jsem v jeho případě zavrhla - život mu to nevrátí a představa, že jeho černé ježaté tělíčko budeme pohřbívat rozřezané byla prostě nepřijatelná! Nejpravděpodobnější je, že se mu ve spánku prostě zastavilo srdíčko - nemocně totiž nevypadal. Nezbývá, než doufat, že se Kulíšek už prohání po stromech plných oříšků někde tam nahoře spolu se svojí Šulinkou, kterou tolik miloval a prožil s ní 4 roky šťastného života. Vedle ní jsme ho také pohřbili. Nerozlučně k sobě patřili a již jsou opět spolu. Šulda a Kulda byli první veverky, které jsme chovali doma. Šulda byla něžná, mazlivá a hravá. Kulíšek byl spíš poděs - věčně potrhlé roztěkané stvoření, které o mazlení nestálo. I přes rozdílné povahy byla nerozlučná dvojka, která nám nikdy nepřestane chybět.

1.9.08. - AKTUALITY:

Momentálně žije v naší stanici 11 veverek. 6 z těchto veverek má trvalý handicap a 4 jsou zcela zdravé, schopné vypuštění. Jeníček, který k nám přišel s velkou břišní kýlou, je zřejmě dítětem štěstěny. Kýla se mu téměř zázračně zatáhla zpět a vypadá to, že prasklá břišní stěna srostla. Zatím Jeníček ještě bydlí ve velké kleci v domě aby si pohybem ve voliéře kýlu znovu neudělal, ale vypadá to velmi nadějně. Pokud se mu kýla nevrátí, bude brzy s ostatními dvěma mláďaty (Pištík a Chlupáč) přemístěn do venkovní voliéry. Samci Pucík a Srdíčko již bydlí v bytové voliéře, kterou jsme jim nově vybavili a přizpůsobili jejich zdravotnímu postižení. Oba kluci jsou v ní velmi spokojeni. S nadcházejícím podzimem dozrává v přírodě mnoho dobrot, které našim veverkám velmi zpestřují denní jídelníček (žaludy, ořechy - lískové i vlašské, bukvice, houby, atd.). Denně tedy chodíme do lesů v našem okolí, abychom našim veverkám přinesli co nejvíce laskomin. Stále padají i zelené smrkové šišky, kterých veverky "sešrotují" obrovské množství každý den. Také šípky, trnky a jeřabiny veverky milují a vždy se na ně nadšeně vrhnou - především mláďata. Slunečnicí a směsí zrnin nyní veverky zcela opovrhují a dávají přednost výše uvedené přirozené potravě z přírody. Velmi si pochutnávají také na ostružinách, švestkách i s peckami, jablkách - hlavně jadrnicích, mrkvi a jinému ovoci a zelenině. Radost jim udělala i kukuřice v mléčné zralosti, které je ale v našem okolí nedostatek. Podzim je pro veverky žijící v přírodě na potravu velmi bohaté období. Příroda to má zkrátka dobře zařízené - před zimou je nutné se důkladně vykrmit.

12.8.08. - AKTUALITY:

V letních měsících je v naší stáji vždy velmi rušno a tak nezbývá čas na pravidelnou aktualizaci této rubriky. Pokusím se tedy krátce shrnout, co se u nás za poslední 2 měsíce událo nového. Přijali jsme 9 mláďat, bohužel 5 z nich uhynulo. Černý sameček z Křivoklátska na krvácení do mozku a 10 dní stará čtyřčátka na plicní infekci. Byla jsem z toho velmi zoufalá, protože jsem jim věnovala velkou péči a přesto se odchov nezdařil. Velmi neúspěšný týden završilo úmrtí 4 měsíční samičky Toničky ( sestry Toníčka, který nás stále, i když už méně často navštěvuje), která se zranila pádem ve voliéře a následně uhynula. V den, kdy se to stalo jsem se už opravdu utápěla v depresi a zvažovala, zda na tohle mám vůbec nervy a zda to má smysl. Ke každé veverce, která k nám přijde mám silný citový vztah a její případné úmrtí nesu velmi těžce. Ochranáři, se kterými své problémy konzultuji mi říkají, že si to nesmím tak brát, jinak se z toho zblázním, ale to se lehko řekne. Kdybych veverky opravdu nemilovala, asi bych nebyla schopná absolvovat všechny ty peripetie nutné k založení záchranné stanice (létání po úřadech, psaní tisíce papírů, protokolů, zakládání účtu atd.). Stálo mě to hodně sil a nervů a to je důvod, proč to nevzdat. A další důvod jsou samozřejmě mláďata, která přežila, vrátila se na svobodu a ta, co se nedají vypustit. Ta dostala novou krásnou voliéru. Stavba této voliéry trvala Tadeášovi asi 2 měsíce, ale výsledek opravdu stojí za to. Voliéra je trojúhelníková, dlouhá asi 3 metry a vysoká 2 - 3 metry a je opravdu velmi krásná. Stojí v klidném místě našeho pozemku poblíž domu. její součásti jsou kmeny stromů, po kterých mohou veverky velice dobře šplhat. Zatím v ní bydlí zázračně uzdravený Zrzeček a krátkozraký sameček Maličkej. Brzy ale bude tato voliéra propojena s další, menší "přestupní" voliérou, která bude viset na domě.Další tunel pak propojí všechny naše voliéry dohromady. Toto propojení umožní všem našim trvale handicapovaným veverkám se vzájemně navštěvovat, samozřejmě pokud budou chtít. Veverky tak získají možnost většího pohybu a zážitků, což jim výrazně obohatí život v zajetí. Další novinkou letošního léta bylo vypuštění samečka Blešky na svobodu a také silně imprintovanou samici Sisinku se podařilo odochočit a vypustit do slapských lesů. Celkem tedy z naší stanice putovalo na svobodu prozatím 8 veverek (Šulda, Ťulda, 3 ze čtyřčátek, Toník, Sisinka a Bleška). Na vypuštění v tomto roce se ještě chystají Bubák a Zrzek. Ostatní zdravá mláďata už ale letos vypustit nelze, budou muset zimu přečkat ve voliéře a na svobodu půjdou až příští rok na jaře. Letošní rok je na veverky výjimečně úrodný. K dnešnímu dni jsme přijali již 27 opuštěných mláďat, což je opravdu hodně. je to dáno velkou úrodou smrkových šišek, která se objevuje asi jednou za 6 let. Taková úroda šišek má výrazný vliv na plodnost veverek, obzvláště na pozdní vrhy, z nichž nám stále ještě přibývají nová mláďata, která se ale bohužel již do zimy nestačí v přírodě aklimatizovat. Zvláštní je, že za poslední měsíc k nám nebyla přijata ani jediná samička (s výjimkou 2 samiček ze 4 holátek), pouze samí kluci. Důvodem je pravděpodobně větší životaschopnost samiček. Matka veverka tak nemá zřejmě důvod "silné" samičky vyhazovat a zbavuje se slabších a zdravotně postižených samců. Tento jev je obecně znám u většiny druhů zvířat - samičky jsou životaschopnější a zdravější. Také na nich zřejmě v přírodě více záleží. Z důvodu udržení druhu, samců je potřeba mnohem méně, než samiček. Závěrem bych ráda poděkovala všem členům ZO Valento 11/31 za podporu v naší práci (za sběr šišek, oříšků, nošení čepic pro mláďata i finanční příspěvky). A především Tadeášovi za stavbu nové nádherné voliéry.

A malá perlička na úplný závěr.............

...........PLCH - Přibližně v polovině července jsme jeli doplnit krmivo vypuštěným veverkám na lokalitu "U Vyhlídky". V této lokalitě jsme vypustili 4 veverky. Krmná plošina byla pravidelně vyjedena, pítko vypité, takže jsme se domnívali, že veverky "krmírnu" navštěvují a využívají tak námi poskytnutý servis. 18.7. jsme se ale dočkali velkého překvapení. Když jsme dorazili na místo s krmnou plošinou (nad ní, ve výšce cca 6 metrů je zavěšená i kmenová budka) tak to, co jsme viděli, nám vyrazilo dech. Z kmenové budky na nás koukalo něco, co jsme vůbec nedokázali identifikovat. Vypadalo to, jako malá šedá opice s obrovskýma očima. Zvláštní nájemník naší kmenové budky se nás evidentně vůbec nebál.Pozoroval nás poklidně po celou dobu, co jsme plnili krmítko a pítko, jako by si říkal: "No to je dost, že mi vezete dobroty!".Tadeáš se rychle rozjel domů pro kameru, kterou jsme s sebou samozřejmě neměli a já jsem dál pozorovala to zvláštní stvoření obývající naší veverčí budku. Tvoreček ale po chvíli usoudil, že už si nás prohlédl dostatečně a poklidně se ponořil do lůna budky. Nenatočili jsme samozřejmě vůbec nic a asi po hodině čekání jsme zklamaně odjeli domů. Na internetu jsme pak určili totožnost zvláštního tvorečka jako PLCHA VELKÉHO, který je sice dost vzácný, ale přesto se v českých lesích objevuje a rád obývá dutiny stromů (a samozřejmě takové výborné budky, jakou jsme tam dali mi). Plch je noční zvíře, proto ty velké, jakoby slepé oči a potravu má v oblibě podobnou jako veverka. I jeho velikost je podobná. Ani jednu z námi vypuštěných veverek jsme v této lokalitě již neviděli, takže nezbývá, než doufat, že si v krásné, ale zároveň drsné přírodě dokázali poradit a najít si své místo. Útěchou nám ale je, že naše budka a krmítko našli uplatnění. Snad alespoň tento "alternativní" obyvatel budky, při jejímž věšení Tadeáš bolestivě spadl ze stromu, ocení naší snahu.

12.7.08. - "MLÁĎÁTKO":

Toto zhruba 20 dní staré mládě (rezavošedý sameček) nám přivezl jeho nálezce v sobotu 12.7. Samečka, kterému jsme ani nestačili dát jméno, měli doma od středy 9.7. Mládě krmili Tatra mlékem ředěným vodou v poměru 1:1 (což prý někde vyčetli na internetu). Toto ředění je absolutně nedostačující, vzhledem k tomu, veverčí mléko obsahuje cca 12% tuku a 9% bílkovin. Naředíme-li Tatru (krmili Tatrou clasic – obsah tuku 7,5%) 1:1, krmíme mládě již téměř vodou.Mládě takto krmené má tedy neustále pocit hladu a má tendenci se přepíjet. Tím dojde k přeplnění žaludku tekutinou, jeho abnormálnímu zvětšení a k následnému úhynu. Přeplněný žaludek tlačí na ostatní orgány (plíce, srdce, aj.), mládě trpí velkými bolestmi a následně zemře. Právě to se stalo u tohoto ještě slepého mláďátka, které nám bylo předáno již v kritickém stavu. Nepřijímalo potravu, bylo silně podchlazené a mělo nezaléčenou ránu na přední nožičce. Bohužel, ani umístění na výhřevnou dečku a rychlé veterinární ošetření již nedokázalo samečka zachránit a několik hodin po přijetí k nám uhynul. Bohužel, někdy dobrý úmysl nestačí. Pokud tedy najdete jakékoli mládě (nejen malou veverku), předejte jej co nejdříve do rukou odborníků, pokud pro něj skutečně chcete něco udělat! Nechci tvrdit, že se v záchranných stanicích podaří odchovat všechna přijatá mláďata, to samozřejmě není možné vzhledem k tomu, že část „nalezenců“ je svými rodiči opuštěna záměrně, právě proto, že jsou slabá nebo nemocná – tak to příroda zařídila, aby přežili jen ti silní a odolní jedinci. Pak ani odborník mnohdy nic nezmůže! Přesto má však jakékoli zvíře, které potřebuje lidskou pomoc, mnohem větší šanci na přežití, pokud se dostane do zkušených rukou co nejdříve. Nechat si zvíře doma, dělat na něm laické pokusy a do záchranné stanice jej předat až když je mu zle a je na pokraji smrti nemá bohužel se záchranou nic společného. Proto všechny prosíme, NEEXPERIMENTUJTE!!! Pokud najdete zvíře, které potřebuje Vaši pomoc, předejte jej odborníkům hned. A pokud se přece jen rozhodnete odchovat jej sami, zavolejte alespoň do kterékoli záchranné stanice, či útulku a vyžádejte si potřebné informace. Bez těch to totiž nejde. Případ sobotního mláděte je zářným příkladem toho, jak může takový experiment skončit.

9.7.08. - TONÍK:

Toníček stále žije a vypadá to, že se mu daří velmi dobře. Ráno mezi 7 a 8 hodinou se většinou jde najíst na krmítko. Pak chvíli běhá po voliéře s veverkami - zvláště dobře si rozumí se slepou Lucinkou. Odpoledne opět navštíví krmítko a pak ho vídáme, jak vyráží na výlet do lesa za naším pozemkem.

8.7. jsme ho viděli, jak přebíhá po lanovém mostě z jednoho smrku na druhý, což nám udělalo radost. Nějakou dobu to vypadalo, že mu most nevyhovuje, protože je příliš tenký (lano má průměr 5 cm), ale ukázalo se, že se ho již naučil používat. Dříve vzdálenost mezi oběma "svými" stromy překonával po zemi, kde nebyl chráněný před kočkami. Je vidět, že se z našeho Toníka stává již zkušená a obratná veverka a také to vypadá, že se u nás dobře zabydlel a nehodlá se nikam stěhovat, což nás moc teší.

27.6.08. - TONÍK:

Jsme Toníka odpoledne opět viděli na smrku u domu. Na tomto stromě má nyní novou budku a přemostění ke druhému vysokému stromu u voliéry. Toník chvíli šplhal ve větvích v okolí budky (pravděpodobně v ní bydlí) a pak přeskákal po nižších stromech na nedaleký ořešák a dál do zahrady nad výběhem. Měli jsme z něho velkou radost, protože jsme ho viděli naposledy v úterý odpoledne, kdy nám "asistoval" při věšení lanového mostu mezi oběma smrky u domu. Ve středu 25.6. byla ohromě silná vichřice a hustě pršelo asi 2 hodiny. Říkala jsem si, zda může tak malá a zatím nezkušená veverka vůbec přežít takové větrné běsnění, ale je vidět, že Toníček je opravdu bojovník.

27.6.08. - STĚHOVÁNÍ:

Po vypuštění zrzka jsme do venkovní voliéry přestěhovali 2 mláďata z domácí voliéry - Toničku a Blešku. Na jejich místo se přestěhoval sameček s vadou zraku "Maličkej", který doposud bydlel ve velké kleci. Jakékoliv přesuny zvládají veverky většinou dost špatně a chvíli jim trvá, než si na nové prostředí zvyknou. Tentokrát však přemístění vyvedlo z míry pouze Toničku, která asi 3 hodiny visela nehnutě na pletivu a vypadala vyděšeně. Bleška naopak byl ve venkovní voliéře jako doma, vše si se zájmem prohlížel a seznamoval se s Kulíškem. I Maličkej měl z přestěhování do velké bytové voliéry evidentně radost a skotačil vesele asi 2 hodiny. Pak se unaveně stulil do čepice v nové budce a prospal zbytek odpoledne.

27.6.08. - VYPOUŠTĚNÍ TŘETÍ:

22.6.08. - VYPOUŠTĚNÍ DRUHÉ:

Další 2 mláďata (druhou samičku ze čtyřčat a Ťuldu nebo Šuldu) jsme se rozhodli vypustit na stejném místě jako předchozí pár. V sobotu 21.6. jsme instalovali ještě jednu budku a doplnili krmivo na plošině. Některá z prvních vypuštěných veverek se ke stromu s 1. budkou evidentně vrátila - podle vyloupaných oříšků a okousaného jablka. V neděli 22.6. dopoledne nastal druhý odchyt - neméně náročný, jako ten první. Nejprve se nám podařilo chytit zrzavou samičku. Jako druhého chytil Tadeáš tmavého samečka ze čtyřčat a zjistili jsme, že má velice přerostlé zuby. Dali jsme ho do klece a veterinář mu musí zuby ošetřit. Obáváme se ale, že tohoto samečka nebude možné vypustit, protože u hlodavců s touto vadou bývá problém v tom, že zuby přerůstají většinou znovu a znovu. Nakonec se nám, asi po půl hodině podařilo chytit samce, kterého jsme potřebovali a vyrazili jsme na určené místo. Pak šlo vše velmi rychle - otevřeli jsme přepravku, obě veverky vyběhli ven a rychle zmizeli v lese. Doufám, že se jim na svobodě bude líbit a dokážou se o sebe dobře postarat. V následujících dnech budeme jezdit dokrmovat a možná je ještě někdy zahlédneme.

21.6.08. - JAK SE MAJÍ VEVERKY NYNÍ:

V současné době je v naší stanici 11 veverek. 3 jsou zde nastálo - Lucka, Kulíšek a Sisinka, ti bydlí spolu se 4 mláďaty na vypuštění (Šulda nebo Ťulda, jedna samička a dva kluci ze čtyřčátek) ve venkovní voliéře u domu. Všechna čtyři mláďata připravená na vypuštění (stejně jako ta, co jsme již vypustili) hodně vyrostla. Už jsou téměř dospělá a velmi plachá. Po dobu jejich pobytu ve venkovní voliéře se naučila přijímat přirozenou stravu - šišky, houby jehnědy a vše ostatní s čím se v přírodě mohou setkat. Snažili jsme se chodit k nim co nejméně, aby odvykla lidskému hlasu a získala potřebnou plachost. Že se to povedlo opravdu, se dobře potvrdilo při odchytu a vypuštění prvního páru. Dále máme ještě 2 mláďata v bytové voliéře - samečka Blešku a holčičku Toničku, sestru uprchlého Toníka. Těmto mláďatům je nyní asi 10 týdnů a brzy se již budou stěhovat do velké venkovní voliéry. Dalším mládětem je Maličkej - sameček, který má pravděpodobně vadu zraku. Ten zatím bydlí ve velké domácí kleci a čekáme na verdikt veterináře, zda vidí dobře nebo ne. Dle jeho chování ale bohužel stále máme dojem, že má s očima nějaký problém a jeho návrat do přírody nebude možný. Posledním sirotkem je sameček, zrzeček, který k nám přibyl 20.6.08 z Prahy. O něm si můžete přečíst informace v sekci "Naše veverky". Vzhledem k tomu, že naše stanice začala fungovat letos na jaře a celkem jsme přijali již 15 opuštěných mláďat, vypadá to, že o práci rozhodně nebudeme mít nouzi. Začínají se na nás také obracet, s prosbou o radu, lidé, kteří naši mládě a chtějí jej sami odchovat nebo chtějí pomoci veverkám z volné přírody ve svém okolí, což nás moc těší. Také členové naší ZO se snaží aktivně pomáhat, ať už nošením šišek a oříšků nebo získáváním peněz do sbírky apod., za což jim velmi děkujeme. Činnost naší stanice tedy nabírá na obrátkách tím správným směrem.

20.6.08. - PRVNÍ VYPOUŠTĚNÍ ODCHOVANÝCH MLÁĎAT

Vypouštěcí akci předcházel výběr vhodné lokality. Zvolili jsme hluboký smíšený les zde na Slapech, daleko od chatové oblasti zvané Vyhlídka. Nejprve jsme 19.6. nainstalovali kmenovou budku na vysoký dub a na stejný strom jsme pak umístili krmnou plošinu a napáječku. Samotné vypouštění bylo velmi akční. Nejprve byl dost značný problém vybraná 2 mláďata (Šuldu nebo Ťuldu - již je nelze rozeznat od sebe a jednu samičku ze čtyřčátek) vůbec chytit ve voliéře. Trvalo to asi 20 minut a Tadeáš to odnesl prokousnutým prstem. Když byla obě mláďata konečně v přepravce, vyrazili jsme na určenou lokalitu. Tam Tadeáš ještě doinstalovával krmnou plošinu a bohužel se pod jeho váhou ulomila suchá větev a spadl ze stromu, sice se mu nic vážného nestalo, ale vypadalo to dost děsivě. Zpětně se tomu už smějeme, ale ve chvíli, kdy dopadl na zem jako brouček na záda jsem měla velké obavy o jeho život. když bylo vše nachystáno, otevřeli jsme přepravku a čekali, že veverky vyletí jak střela ven, a ono nic! Mláďata byla zřejmě unavená a dezorientovaná z předchozího odchytávání a k opuštění přepravky se příliš neměla. asi po minutě "přemlouvání" opravdu z bedny vyběhli a běželi každý na jinou stranu vstříc svobodě. Nezbývá, než jim popřát hodně štěstí a doufat, že s nově nabytou svobodou budou umět dobře naložit.

17.6.08. - TONÍČEK NA ÚTĚKU:

1. Neplánovaně vypuštěnou veverkou se bohužel stal Toníček (9 - 10 týdnů), který nám utekl. Stalo se to, když jsem jeho, Toničku a Blešku stěhovala z velké domácí klece do venkovní voliéry. Toníčkovi se podařilo vyrazit víko přepravky a i přes to, že jsem ho ještě v letu zachytila, nepodařilo se mi ho udržet. Mládě zaběhlo do vysoké trávy pod smrkem u domu a pak jsme ho už jen zahlédli na sousední zahradě. Byla jsem z toho dost zoufalá, protože jsem se domnívala, že takhle malé mládě nemá v přírodě téměř žádnou šanci na přežití. Toníček nás ale přesvědčil o opaku. Viděli jsme ho hned druhý den ráno, jak běhá okolo venkovní voliéry s veverkami. Chytit se nenechal, ale vyšplhal na vysoký smrk stojící u voliéry. Hned jsme mu na strom pověsili speciální veverčí krmítko, napáječku a budku. Ještě týž den se nám podařilo Toníčka nafotit, jak se na krmítku láduje oříšky a slunečnicí. Ve čtvrtek 19.6. po něm nebylo ani památky, celý den jsem sledovala "jeho" strom v naději, že ho zahlédnu, ale marně. Opět jsem se začínala bát, že je s ním konec. Napadaly mě katastrofické scénáře, jak ho ulovila některá z našich koček apod. V pátek 20.6. jsme vypouštěli naše první odchovaná mláďata (viz. následující článek) a celkově byl tento den velmi rušný. Sice jsem stále obhlížela strom, kde jsem Toníka viděla naposledy, ale už jsem příliš nedoufala, že ho ještě někdy uvidím. Toníček mě ale opět překvapil. Večer, okolo 18 hodiny jsem vyšla z domu a zamířila ke stájím, mojí pozornost upoutal pohyb na voliéře. Když jsem se na ní podívala, srdce mi poskočilo radostí! Na střeše vstupní chodbičky seděl Toníček a pil z misky pod kaktusem. Chvíli jsme na sebe překvapeně zírali a pak veverčáček vyskočil na střechu voliéry, která je výše než střecha předchodby, a začal po ní běhat. Zavolala jsem rychle Tadeáše, aby vzal kameru a potichu šel natáčet. Toník chvíli běhal po střeše voliéry, pak několikrát sešplhal na pletivo a evidentně hledal, kudy by se do voliéry mohl dostat. Když žádnou vhodnou díru nenašel, zmizel v břečťanu za voliérou a už jsme ho ten den neviděli. Vzhledem k tomu, že je na svobodě už 4 dny a vypadá, že se mu daří docela dobře, začínáme věřit, že by mohl přežít. Ve venkovní voliéře zatím žijí 4 mláďata, která budeme v nejbližších dnech vypouštět a 3 veverky nastálo. Přítomnost veverek zřejmě Toníka velmi láká (v přírodě se v tomto věku mláďata ještě drží většinou pohromadě), proto se snaží dostat k nim do voliéry. Zatím jsme mu nechali otevřenou předchodbu v naději, že do ní vleze a podaří se nám ho ještě chytit, což by přece jen hodně zvýšilo naději na jeho přežití. Je ale možné, že se v přírodě, i když v blízkosti našeho domu, již aklimatizovala dokáže se o sebe postarat sám. Nadále mu do krmítka dáváme jídlo a vodu a čas ukáže, jak to s naším malým uprchlíkem dopadne.

10.5.08. - KULÍŠKŮV ŠŤASTNÝ DEN:

Všech sedm mláďat – Šulda, Ťulda, Čtyřčátka a Sísu jsme v tento den přestěhovali do velké venkovní voliéry. Společně s nimi tuto voliéru sdílí i náš 4letý sameček Kulíšek. Sice jsme měli obavu, zda se bude dospělý samec s mláďaty snášet, ale riskli jsme to a výsledek je skvělý. Kulíšek byl od smrti Šulinky, se kterou žil celý svůj život, velmi smutný, téměř celé dny prospal, málo jedl a ani přestěhování do velké voliéry ho moc nepotěšilo. Snažili jsme se ho skamarádit se slepou samicí Luckou, ale příliš si nepadli do oka. Lucka je, asi díky slepotě, více samotářská a nechovala se ke Kulíškovi , který je povahou stále mládě zrovna kamarádsky. Zato s mláďaty si Kulíšek hned od začátku rozuměl skvěle. Úplně pookřál, hraje si s nimi, dokonce se snaží spát ve stejné budce jako mláďata, budka bohužel není tak velká, aby se tam vešli všichni, prozkoumává spolu s nimi všechna místa ve voliéře, která ho, dokud byl sám, vůbec nezajímala. Dříve se pohyboval většinou po zemi, asi tak hodinu denně, zbytek dne prospal ve svém oblíbeném košíku. Všichni máme velkou radost, že je Kulda zase veselý a našel v mláďatech kamarády, kteří mu asi velice chyběli. Po dlouhé době zase nemotorně hopká s hlavičkou typicky nakloněnou na stranu po větvích až u stropu voliéry a spokojeně si pobrukuje jak to dělával se svou milovanou Šulinkou.